Jak to všechno pokračovalo II

(ze vzpomínek Z. Tochora)
Nic si nepamatuju.

Zažil jsem spoustu folkových a jiných festivalů, slunovratů, samorostů, kotlíků a babích let, ale nejraději vzpomínám na léto rýzmberské. Na hradní guláš, který tady s pomocí místních i přespolních muzikantů, vodáků a nezničitelných organizátorů už drahně let vaří dobrý rytíř Děpold.

Moje přízeň tomuto celodennímu trdlení na Rýzmberku hradě má jistě i tu příčinu, že jsem se ve městě Děpoldova Guláše narodil. Ale i kdybych měl tu smůlu, že bych se narodil jinde, stejně by se mi na Guláši a při guláši líbilo. Už pro duby, pro světlé listí, co se nad vámi třepetá, pro trempířské pódium a pro kulisu hradu. A samozřejmě pro ty písničky. A taky pro lidi, kteří se tam scházejí.

Vzpomínám si na pogulášový džemsešn v oprechtické hospodě. V jednu chvíli se tam nejmíň padesát trampů natlačilo kolem trampského dědečka, kterému říkali Chroust, zpívali, že v Montgomery bijou zvony, a vztyčovali ruce se zaťatou pěstí. Až mě z toho rituálu mrazilo. Ptal jsem se pak Chrousta, co ta ruka s pěstí znamená, a on odpověděl: „Já nevím. Já jsem se jen protahoval a všichni to udělali po mně. Voni mě maj totiž strašně rádi“.

V noci se na trávě před hospodou pásl kůň a svítil na něj měsíc. A strašidla rýzmberská si v té tmě určitě zpívala nějakou geniální ptákovinu od Potemníků.

Prostě: Ať žije Guláš!

Zdeněk Šmíd, spisovatel

Kalendář akcí

červen kvě čvc
12345678910111213141516171819202122232425262728293012345

Najeďte myší nad kalendář a zobrazí se vám akce. Kliknutím na událost zobrazíte podrobnosti.

Zůstaňte informováni o našich novinkách

Přihlašte se do našeho newsletteru a budeme Vám zasílat novinky přímo na e-mail.
Pro lepší přizpůsobení obsahu pro Vás, bezpečnosti, měření statistik návštěvnosti a lepší zpětné vazbě tento web používá cookies. Klikáním a navigováním po stránce souhlasíte s tím, že sbíráme o Vás anonymní informace přes cookies. Více informací o používání cookies na naší stránce najdete zde.