Jak to všechno začalo II

(ze vzpomínek Z. Tochora)
To bylo tak. V dobách, kam už moje paměť příliš nesahá, jsme s kolegou Polákem-Potemníkem jezdili na spousty hudebních akcí. Bylo to pěkné, bylo to i dvakrát týdně, ale bylo to daleko. U nás nebylo nic a my jsme jenom mohli snít o akci, kterou by někdo nám uspořádal u nosu, ale ten někdo nějak pořád nešel. A tak se jednou, když jsem se náhodou coural po Rýzmberku, zrodil nápad, udělat takovou akci i u nás. Vypadalo to jako absolutní nesmysl: léta nepoužívaný areál přírodního divadla vypadal jako po bombardování, původní elektrické rozvody byla k nepotřebě a zlí jazykové tvrdili, že na podobnou akci Chodové stejně nepřijdou (to tvrdil hlavně Polák).

Prvním krokem tak bylo ukecat Poláka, což se přes jeho urputnou obranu nakonec přece jenom podařilo. Jarda Hrubeš nás v tomhle nápadu podpořil okamžitě a když se pro věc podařilo zapálit i Martu Zemanovou, tehdejší vedoucí Modré hvězdy, bylo skoro vyhráno. Marta nějakým záhadným způsoben zařídila rekonstrukci elektrických rozvodů a otravovala „nahoře“ tak dlouho, až na to nějaká hlava pomazaná asi omylem kývla. Záminkou pro znovuotevření areálu bylo obnovení Divadelního léta, které tu kdysi nějaký čas probíhalo. My s Polákem jsme zatím naagitovali spřátelené kapely pro hraní zdarma a zbláznili jsme turisty a trampy ze širokého okolí, takže rázem bylo dost lidí, kteří byli ochotni přiložit ruku k dílu. Najednou to vypadalo tak, že akce opravdu bude!

Asi čtvrt roku před dnem „D“ jsme s Polákem mudrovali nad sestavou kapel a konstatovali jsme, že je to „pěknej guláš“. Tím se vyřešila otázka, jak celou akci vlastně pojmenujeme – pak už stačilo se jenom domluvit s Petrem Vlčkem, aby (když už se to tak jmenuje) taky guláš uvařil, protože on tohle umí skvěle. Ještě jsme si plácli s jedním naším ryšavým kamarádem, renesančním keramikem Jirkou Soukupem, aby nám uplácal z hlíny patrona akce Děpolda a placky pro kapely a už jsme se s Polákem tetelili očekáváním, jak tohle všechno nakonec dopadne.

A dopadlo to výborně! „Nahoře“ (tentokrát výš než při povolování akce) nám přáli a seslali počasí jako víno. Sešlo se přes 1100 (!) platících diváků, což rýzmberský areál do té doby nezažil a k Polákovu údivu přišli i Chodové. Nakonec jsme s Potemníkem vyhráli i cenu diváka, kterou byl právě keramický Děpold a naše spokojenost neznala mezí.

Tak takhle nějak to bylo. Další ročníky ubíhaly jeden za druhým a ze ztřeštěného nápadu se stala už docela slušná tradice. Když se snažím vzpomenout si na ročníky, jak šly za sebou, mohu zodpovědně prohlásit, že mi paměť už asi slábne. Brzy si už nebudu pamatovat nic jako kolega Polák. Sem tam se mi z paměti vynoří nějaká milá vzpomínka (třeba jak jsme s Polákem dělali domorodé průvodce a s celou plzeňskou kapelou Pexeso v noci zabloudili cestou na jam-session v Oprechticích), ale těžko bych ji přiřadil k nějakému konkrétnímu ročníku.

Ale to je vlastně jedno. Hlavní je, že Guláš je tu a už se těším na jeho další porci!

Jak to přijde, že jsem nebyla ve Kdyni na Guláši? Inu dějou se mi věci, nijak výjimečné, ale podivné. Byla jsem v New Yorku – a neviděla jsem Sochu svobody. Byla jsem v Paříži, ale nebyla na Eiffelovce. Byla jsem v Moskvě, ale neviděla jsem vycpaného Lenina. Atakdál. S železnou pravidelností se mi děje, že se dostavím až na sám práh města – místa či události – ale hlavní atrakci se mi daří minout. A v tom duchu se mi např. podařilo napsat povídku, jak jedu do Kdyně za klukama, pak poznat Potemníky, ty kluky ze Kdyně, a za těch neuvěřitelných patnáct let nedorazit na Guláš, jehož sláva do sídelního města dosahuje a jeho hradby rozechvívá…

Takže jen doufám, že mé brzké bytí se v novém letopočtu do té půlky překulí, kdy se věci budou naplňovat – a já vylezu na Sochu svobody, potkám všechny skvělé lidi, které jsem minula, zhubnu, omládnu, srovnám si knihovnu a k dovršení všeho se vydám na Guláš, který bude tou dobou už akcí evropského měřítka – jenže běda – bude vyprodáno a Vašek Polák, můj přítel z mládí, se jen mihne kolem mne, obklopen houfem reportérů a osmnáctiletých modelek, takže zdrcena zůstanu za branou jako beztvarý ranec neštěstí a zase se nezúčastním a upiju se urologickým čajem z termosky…

Alexandra Berková, spisovatelka

 

Kalendář akcí

červen kvě čvc
12345678910111213141516171819202122232425262728293012345

Najeďte myší nad kalendář a zobrazí se vám akce. Kliknutím na událost zobrazíte podrobnosti.

Zůstaňte informováni o našich novinkách

Přihlašte se do našeho newsletteru a budeme Vám zasílat novinky přímo na e-mail.
Pro lepší přizpůsobení obsahu pro Vás, bezpečnosti, měření statistik návštěvnosti a lepší zpětné vazbě tento web používá cookies. Klikáním a navigováním po stránce souhlasíte s tím, že sbíráme o Vás anonymní informace přes cookies. Více informací o používání cookies na naší stránce najdete zde.